Boh prekvapení

21. február 2024 / pápež František

Vytlačiť

Ráno 13. okóbra 2014 v príhovore na sv. omši v kaplnke Domu sv. Marty odporúčal svätý otec František ...

... otevřít se Božímu překvapení

a neuzavírat se do znamení časů ...

V komentáři Ježíšových slov určených znalcům Zákona (Lk 11,29-32) vybídl papež věřící, aby nezůstávali lpět na vlastních idejích, ale putovali s Pánem a nacházeli vždy nové věci.

Lk 11, 29-32

Keď sa schádzali zástupy, začal Ježiš hovoriť: „Toto pokolenie je zlé pokolenie. Žiada znamenie, ale znamenie nedostane, iba ak znamenie Jonášovo. Lebo ako bol Jonáš znamením pre Ninivčanov, tak bude aj Syn človeka pre toto pokolenie.

Kráľovná z juhu vystúpi na súde proti mužom tohto pokolenia a odsúdi ich; lebo ona z končín zeme prišla počúvať Šalamúnovu múdrosť a tu je niekto väčší ako Šalamún.

Mužovia z Ninive vystúpia na súde proti tomuto pokoleniu a odsúdia ho; lebo oni sa kajali na Jonášovo kázanie a tu je predsa niekto väčší ako Jonáš.“

Ježíš mluví ke znalcům Zákona, kteří žádají znamení, a nazývá je „zlým pokolením“. Papež František začal od úryvku z evangelia, aby se pozastavil u „překvapení Božích. Často požadovali znalci Zákona od Ježíše znamení – podotkl – a Ježíš jim odpověděl, že nerozpoznávají znamení doby.“

„Proč tito znalci Zákona nechápali znamení doby a požadovali mimořádné znamení (které jim Ježíš později dal), proč nechápali? Především proto, že byli uzavření. Byli uzavření ve svém pořádku, měli výborně uspořádaný Zákon, mistrovské dílo. Všichni židé věděli, co se mohlo dělat, co se nesmělo dělat a kam až bylo možno zajít. Všechno bylo uspořádáno. A oni se v tom cítili bezpečně.“

„To co dělal Ježíš, jim připadalo podivné – pokračoval papež: Chodit s hříšníky, jíst s celníky. To se jim nelíbilo, bylo to nebezpečné. V nebezpečí byla nauka, učení Zákona, které oni – teologové – vypracovávali celá staletí. Činili tak sice z lásky a ve věrnosti Bohu - řekl dále papež - ale uzavřeli se v tom. Jednoduše zapomněli na dějiny. Zapomněli, že Bůh, který je Bohem Zákona, je Bohem překvapení. Bůh ostatně častokrát svému lidu připravil překvapení, kupříkladu tehdy, kdy jej vysvobodil z egyptského otroctví“.

„Nechápali, že Bůh je Bohem překvapení a že Bůh je vždycky nový. Nikdy nezapírá sám sebe, nikdy neříká, že to, co řekl, bylo pomýlené. Nikdy, ale vždycky nás překvapuje. Oni nechápali a uzavřeli se do systému, který vytvořili z dobré vůle, a žádali od Ježíše: »Učiň znamení!«. A nechápali četná znamení, která Ježíš učinil a která ukazovala, že čas dozrál. Byli uzavření. Za druhé, zapomněli, že byli putujícím lidem, že byli na cestě. A když putujeme, jsme na cestě, a vždycky nacházíme něco nového a nepoznaného.“

Potom papež dodal: „Putování není samo o sobě absolutní, nýbrž je cestou k definitivnímu Pánovu zjevení. Život je cestou k plnosti Ježíše Krista, až přijde podruhé. »Tomuto pokolení – vrátil se papež k citaci z evangelia – jiné znamení nebude dáno než znamení Jonášovo«, to znamená Zmrtvýchvstání, sláva eschatologie, které jdeme vstříc. Znalci Zákona, pokračoval papež, byli uzavření do sebe, nebyli otevření Bohu, který překvapuje, neznali cestu, ani tuto eschatologii. Proto si na veleradě, když Ježíš prohlásil, že je Synem Božím, roztrhli šaty, byli skandalizováni a řekli, že je to rouhání. Znamení, které jim Ježíš dal – zdůraznil papež – jim bylo rouháním. Proto Ježíš mluví o »zlém pokolení«. Oni nechápali, že Zákon, který opatrovali a milovali, byla pedagogika vedoucí k Ježíši Kristu. Pokud Zákon – vyvozoval papež František dále – nevede k Ježíši Kristu, nepřibližuje k Ježíši Kristu, je mrtvý. Proto jim Ježíš vytýkal, že byli uzavření, neschopní poznat znamení časů, nebyli otevření Bohu, který překvapuje.

„A to by nás mělo vést k zamyšlení: lpím na svém, na svých idejích? Jsem uzavřený? Anebo jsem otevřený překvapením od Boha? Jsem nehybným člověkem anebo putujícím? Věřím v Ježíše Krista? Věřím v to, co učinil Ježíš, který zemřel, vstal z mrtvých a tím vše končí, anebo věřím, že cesta pokračuje dál až ke zralosti, k manifestaci Pánovy slávy? Jsem schopný chápat znamení časů a být věrný Pánovu hlasu, který se v nich projevuje? Můžeme si dnes položit tyto otázky a žádat Pána o srdce, které miluje Zákon, protože je to Boží Zákon, ale které miluje také Boží překvapení a ví, že tento posvátný Zákon není samoúčelný.“

„Je cestou – konstatoval znovu papež – je pedagogika, která nás nese k Ježíši Kristu, vstříc definitivnímu setkání, až se objeví ono velké znamení Syna člověka.“