Klid, mír a pokoraNasadenie

1 je viac ako 99

3. november 2016 / Richard Čemus, SJ

Vytlačiť Vytlačiť
1 je viac ako 99

Kdo by nechtěl žít ve svobodě?

Nejen jednotlivci, ale celé národy touží po sebeurčení - boje za osvobození patří k historii skoro všech států. Lidé jsou ochotni pro svobodu obětovat i vlastní život.

Dosáhnutí svobody obyčejně nevyústí jen v samou radost. Že jásot časem přejde ve zklamání, známe i z moderních českých dějin. Když po válce vládla všeobecná euforie a lidé tancovali na ulicích, Josef Zvěřina (tehdejší kaplan u Sv. Mikuláše na Malé Straně a pozdější mukl) ji nesdílel. Měl zato, že doba, která od nás bude vyžadovat „maximální křesťanství“, teprve nastává. Nemýlil se. Nebo když sametová revoluce vyústila v nadšení, že pravda a láska definitivně zvítězily nad lží a nenávistí, Rádio svobodná Evropa to opěvovala Žalmem 126: "Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost."

Brzy však Karel Kryl zpíval opět písničky, které optimismem zrovna nepřekypovaly a ve kterých ani církvi nic nedaroval. A dnes víc než dvě desetiletí po sametové revoluci doléhá na všechny frustrace.

 

 

Mohlo to však být jinak?

Vždyť i Židé po přechodu Rudým mořem zpívali a nedlouho potom už reptali na Mojžíše, proč je vůbec vyvedl z Egypta, kde to přeci nebylo zas až tak špatné. Chyběla sice svoboda, zato hrnce měli plné masa s cibulí. 

Židům při putování pouští nešlo pouze o plné hrnce versus prázdný žaludek. Mnohem víc na ně doléhala duchovní prázdnota, pocit absence Boha. Hospodin, který hmatatelně projevoval svou moc v rozestoupení vod, v nebeské maně, ve vodě ze skály, či v měděném hadu, se jakoby stáhl a svůj lid v poušti opouští. Zaslíbená země se ochablé víře jeví nedosažitelnou chimérou. V poušti, kde není o co se opřít, lid musí pustit všechny jistoty. Když Bůh se stává nehmatatelným, nastupuje pokušení si ho hmatatelným udělat, vytvořit si bůžka k obrazu svému – modlu. Frustrovaný lid si jej ulije z drahocenného kovu své víry. Zredukuje transcendentního Boha, který se Mojžíši představil jako „Já jsem ten, který jsem (Jahwe),“ na lidský artefakt, na kýčovitý padělek. Němou tvář zlatého býčka vymění za živého Boha, jehož tvář už nehodlá hledat.

Ústy Mojžíše a proroků bude muset Hospodin svému lidu připomínat všechna ta velká znamení – zásahy Boží do dějin v minulosti, ze kterých Izrael se pomalu naučí čerpat víru a naději pro přítomnost i budoucnost. Tak vzniká Bible, která není historiografií, ale meditací vlastních dějin, výrazem údivu Židů nad tím, že ještě žijí, ačkoliv by měli být již dávno rozneseni na kopytech nepřátel. Obklopen supervelmocemi Egyptem a Babylonem malý národ nevysvětlitelně přežívá a bude pak hledat a nacházet Boha právě a jedině ve vlastních dějinách. Bude slavit liturgii jako vzpomínku, která nakonec přejde i do křesťanské liturgie, jež je též anamnesí, rozpomenutím se na velké činy Hospodina pro svůj lid, z nichž to největší je Boží vtělení v Kristu Ježíši. Poušť se stane ve vzpomínce Izraele místem očištění, smlouvy a místem, kde se ustanoví lid jako vyvolený národ. Poušť zůstane navždy zdrojem spirituality jako setkání s Bohem tváří v tvář.

V této tvrdé škole Boží lid často neobstojí a jeho dějiny se stanou dějinami hříchu. Hospodin hřích dopouští, ukazuje však znova a znova své milosrdenství a svou shovívavost. Hřích odpouští a učiní z něj dokonce cestu ke stále hlubšímu poznání své lásky. Dějiny hříchu se přetváří v dějiny spásy. Velikost Mojžíše možná nespočívá ani tak v jeho spektakulárních činech exodu, ale v tom, že svůj lid nezatratí a neustále se u Hospodina za něj přimlouvá. Stává se tak předobrazem Ježíše Krista, „který přišel na svět, aby zachránil hříšníky“ (1 Tim 1,12-17).

Všechna náboženství jsou více či méně výstupem člověka k Bohu. Bible naopak dosvědčuje neustále sestupování Boha mezi svůj lid, vrcholící sjednocením Boha s člověkem v Kristu Ježíši. Náboženství bázně a strachu se v Božím synu přetvoří v účast na osobním vztahu Otce a Syna v Duchu svatém. Na tom, aby člověk do tohoto synovského vztahu dorostl, Bohu Otci tak záleží, že je ochoten dopustit jakýkoliv hřích, dokonce i vraždu svého jednorozeného syna, jen když na konci je návrat hříšníka do Otcova domu:

Lk 15,1-10

K Ježišovi sa približovali všetci mýtnici a hriešnici a počúvali ho.

Farizeji a zákonníci šomrali: „Tento prijíma hriešnikov a jedáva s nimi.“

Preto im povedal toto podobenstvo: „Ak má niekto z vás sto oviec a jednu z nich stratí, nenechá tých deväťdesiatdeväť na púšti a nepôjde za tou, čo sa stratila, kým ju nenájde?

A keď ju nájde, vezme ju s radosťou na plecia, a len čo príde domov, zvolá priateľov a susedov a povie im: ‚Radujte sa so mnou, lebo som našiel ovcu, čo sa mi stratila.‘

Hovorím vám: Tak bude aj v nebi väčšia radosť nad jedným hriešnikom, ktorý robí pokánie, ako nad deväťdesiatimi deviatimi spravodlivými, ktorí pokánie nepotrebujú.

Alebo ak má žena desať drachiem a jednu drachmu stratí, nezažne lampu, nevymetie dom a nehľadá starostlivo, kým ju nenájde? A keď ju nájde, zvolá priateľky a susedky a povie: ‚Radujte sa so mnou, lebo som našla drachmu, čo som stratila.‘

Hovorím vám: Takú radosť majú Boží anjeli z jedného hriešnika, ktorý robí pokánie.“

Důvěrným my a Ty, Ty a já se neuchopitelný Bůh stává uchopitelným: ne v hromu a blesku a ani ne v přísnosti pravidel a zákona, ale v tichém sténání sestry a bratra v nouzi, jejichž ruku hledám. Hmatám po Bohu v dennodenním zázraku že žiji, cítím, vnímám a vidím, že v síle Toho, který sestoupil z výšin do pekla mých nížin, smím pro druhého být přístav, když v bouři hledá skrýš, či dokonce cestou, po které stoupá výš.

 

Autor: Richard Čemus, SJ
Zdroj: radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18845
Diskusia (0)
Zatiaľ žiadny komentár
Nový komentár
Pridať príspevok
Registrovať sa môžete TU. Prihlásiť sa môžete TU.
Podobné články

Čo obnoví rodinu?

18. február 2013 / duchovné cvičenia

teologie těla pro začátečníky

Ak budúcnosť ľudstva stojí na manželstve a rodine, je nutné aby aj manželstvo a rodina prešli obnovou. Táto obnova nespočíva v tvorbe akéhosi iného či...

Nebo je stretnutie

26. november 2019 / duchovné cvičenia

Nebo je stretnutie

Pri čítaní evanjelia dnešného dňa nám až behá mráz po chrbte, keď si predstavíme že by sme toto všetko mali zakúsiť na vlastnej...

Tri podmienky slobody

4. september 2016 / duchovné cvičenia

Tri podmienky slobody

Aby sme správne chápali evanjeliá, treba ich čítať v pôvodnom jazyku a v aktuálnom historickom kontexte ich vzniku. Málo kto z nás však na to má...

Približovali sa k nemu hriešnici

7. marec 2015 / duchovné cvičenia

Približovali sa k nemu hriešnici

Včera sme počuli radikálne podmienky slobody voči Ježišovi - zbavenie sa falošnosti, rodinných pút, svojej povesti a oslobodenie sa od vlastnenia majetku a tak vziať kríž....

N