SpäťÚvod / Články / Rodina ... / pre manželov... / Rozvod je len papier
Zlá otázkaAko komunikovať s vlastným mužom

Rozvod je len papier

14. február 2017 / Jeroným Klimeš

Vytlačiť Vytlačiť
Rozvod je len papier

JERONÝM KLIMEŠ považuje rozchod za to nejzazší řešení a třicátníkům kteří jím prošli, včetně sebe, říká "vztahoví recykláti a secondhandi".

Rozpad vztahu, ať už manželského nebo nesezdaného, s sebou podle psychologa Jeronýma Klimeše (49) nese větší trauma než prodělaná rakovina. "Po rozchodech jsme spíš zmrzačenější než zkušenější," říká odborník, který sám před lety prošel těžkým rozchodem i zhoubným onemocněním. Proč přes to všechno rozchodů stále přibývá a proč jsou drsnější než dřív?

 

Opravdu to kontroverzní srovnání rakoviny a rozchodu platí?

To je dávno známý fakt, jen se tomu nechce věřit. V roce 1967, kdy jsem se narodil, američtí psychiatři Thomas Holmes a Richard Rahe nechali pět tisíc lidí seřadit stresující události, které sami v životě zažili. Z něj jasně vyplynulo, že ztrátu partnera - hned po úmrtí následoval rozchod či rozvod - lidé považují za horší životní událost než rakovinu, pokud ji prodělali. Lidi, kteří rakovinu neměli, se domnívají, že ta musí být horší. Ale to je jenom psychická iluze.

 

Čím to je, dlouhodobostí následků?

U rozchodu jsou horší všechny okolnosti, které mají vliv na tzv. sociální pohodu, well-being. Léčba rakoviny většinou trvá tři čtvrtě roku. Já sám jsem se s ní začal potýkat v lednu a tentýž rok v prosinci jsem už byl v rekonvalescenci. Po rozchodu jsem jakž takž začínal fungovat až za rok a půl. U rozchodu většinou přijdete o mnohem víc: o polovinu kamarádů či času s dětmi, víc než o polovinu majetku. Nic z toho rakovina nemá. Ta vypadá furt stejně. Nechcete ji na začátku a nechcete ji ani na konci. Do rozchodu vletíte s velkým hurá a najednou zjistíte, že je to něco úplně jiného. A vycouvat z toho nejde...

 

Úleva nepřichází?

No právě. Lidé čekají, že to za tři měsíce budou mít za sebou. Nesmírně naivní představa. Trvá pět let, než se z rozchodu opravdu vzpamatujete, a to ještě jen za předpokladu, že vše jde dobře.

 

Jenže i když tohle všechno víme, dostaneme se do situace, že si prostě nemůžeme pomoci...

Lidé dělají největší chyby, když jsou v situaci, kdy se cítí špatně, ale kdy zároveň neexistuje žádné rozumné řešení, které by vedlo k úlevě. Nechce se tomu věřit, ale někdy je nejlepším řešením nedělat nic. Tak radil kdysi i dr. Plzák: "Rozhodněte se - buď spolupracujete s druhým na rozchodu, nebo nedělejte nic." Jsme totiž geneticky napromgramovaní, že když jsme v nepohodě, máme puzení něco udělat, alespoň do něčeho kopnout. Například všichni vědí, že život s psychopatem je vpravdě šílený. Ale zapomíná se, že rozvod s ním je skutečné peklo.

 

Doporučujete raději se s psychopatickým partnerem smířit?

Řeknu vám příklad: žena má sedmiletého syna, manžel nebývá doma, říká jí, že je kráva líná, kecá jí do všeho, ale permanentně na ni dlabe. Ona je na tom objektivně zle. Ale v okamžiku, kdy se s ním rozvede, on se objeví na scéně s dvojnásobnou razancí: "Byla jsi u doktorky? Co ti řekla? Jak to, že od ní nemáš zprávu? Tohle mi nestačí, napiš mi to podrobněji. Co ten kluk jedl?" Pečlivě si ji dá do hledáčku a zhruba od osmi do čtrnácti let věku toho dítěte ji neustále dusí. Každý den mu musí psát reporty a řve na ni při každém předávání syna. Zaměří se na syna a vytvoří si životní metu poštvat toho kluka proti ní. Takže u rozvedených matek jedináčků je navíc velká pravděpodobnost, že až synovi bude čtrnáct, ona o něj úplně přijde, protože syn ji zavrhne a přistoupí na otcovy argumenty. Slýchám od klientů: "Chci se s ním rozvést, abych měla konečně klid, aby si mě už nevšímal." Neboli, oni chtějí ten stav, který právě mají. Jen s tím zádrhelem, že nejsou volní pro nový vztah. Ale už teď mají to, čeho chtějí dosáhnout. Rozvodem je čeká zhruba pětiletá válka o dítě s reálnou hrozbou, že jim dítě v pubertě uteče k druhému rodiči, protože mu zrovna nepořídili nový notebook, nebo ho otravují s učením. V počátečních fázích totiž vede rozchod k psychickému sblížení s expartnerem, teprve za dlouhá léta přichází to kýžené oddálení.

 

Pořád nejsem schopna akceptovat, že je lepší v tom nesnesitelném stavu zůstat.

Chápu. Abychom si rozuměli. Já říkám zůstat do 15 let nejmladšího dítěte. ... (pokračovanie článku tu: http://www.nastvanematky.cz/ne-svatba-rozvod-je-jen-papir)

Autor: Jeroným Klimeš
Fotografia: Danka Mederová
Zdroj: www.etema.cz časopis TÉMA, č.5, 3. 2. 2017
Diskusia (0)
Zatiaľ žiadny komentár
Nový komentár
Pridať príspevok
Registrovať sa môžete TU. Prihlásiť sa môžete TU.
Podobné články

Deň otcov...

4. február 2013 / pre manželov...

Deň otcov...

Máš čo povedať svojmu otcovi? Povedz mu teraz!

Priateľstvá mimo rodiny

14. február 2013 / pre manželov...

ženy priateľky

Pre ženu je veľmi dôležité, aby si budovala priateľské vzťahy s inými ženami mimo rodiny. Nie je správne ak žena celý deň čaká na chvíľu, keď sa...

Vodcovstvo muža

14. február 2013 / pre manželov...

rodina

Základným kameňom spoločnosti je silná a zdravá rodina. Takáto rodina je dielom všetkých: manžela, manželky aj detí. Ak má rodina v súčasnej...

Prečo som tu a kam idem?

27. marec 2013 / pre manželov...

stavba

Príhovory, prednášky či kázne Maroša Kuffu - farára zo Žakoviec už mnohí poznáme. Často v nich hovorí o ceste k zmyslu života, o...

N